Jdi na obsah Jdi na menu

Podrobnější dějiny farnosti

Římskokatolická farnost v Nížkovicích

Co je vlastně farnost?

Farnost je podle svatého Pavla (1 Kor 1,2) především „církev Boží“, tedy přepestré společenství křesťanů, které ve svém kostele slaví bohoslužbu: děti, mládež, dospělí, staří, rodiny i jednotlivci, křesťané družní i samotářští, lidé v očích druhých dobří i méně dobří – tedy společenství velice různorodé, někdy až protikladné. Ale všichni slaví pravidelně ve farním kostele bohoslužbu, a tím vytvářejí jednu farnost. Poslání farnosti jako celku i každého jejího člena spočívá ve vydávání svědectví o Kristu, ve slavení bohoslužby, především nedělní, ve vytváření živého společenství, jehož středem je Pán a v pomoci potřebným bez ohledu na to, jsou-li věřící, nebo ne. Každý člověk, který přijde do nížkovického kostela, zde může nalézt posilu pro svůj život, ztišení i možnost naslouchání, může zde pohlédnout na svůj život z jiného úhlu a setkat se s Bohem i se sebou samým.

Dějiny farnosti Nížkovice

První zmínky o farnosti pochází ze 14. a 15. století. V 16. století farnost zanikla z důvodů úbytku katolíků, po třicetileté válce byly Nížkovice přifařeny do Dambořic a později do Slavkova. V roce 1690 byly spravovány kaplanem z Křižanovic, od r. 1784 byla zřízena samostatná duchovní správa (tzv. lokální kaplanství), podřízená ještě spolu s Kobeřicemi faráři v Křižanovicích. Roku 1859 bylo uděleno právo fary a 2. října byl instalován první farář Josef Svoboda. V kronice, nalezené v roce 2004 na půdě fary, je o tom pamětní zápis s podpisy účastných kněží, učitelů a radních. Bohoslužby v neděli bývaly střídavě v Nížkovicích a další neděli v Kobeřicích, dokud nebyla v r. 1875 zřízena kobeřická farnost. Biskupská vizitace a biřmování se konalo 7. července 1786 za účasti prvního brněnského biskupa Matěje hraběte Chorinského, později navštívili Nížkovice biskupové Gindl (1837), Bauer (1891), Huyn (1906), o dalších návštěvách biskupů nejsou záznamy, nynější biskup Vojtěch Cikrle navštívil nížkovickou faru 11. ledna 2010 při rekolekčním setkání kněží děkanství.

Farní kostel svaté Kunhuty

Nynější kostel svaté Kunhuty byl postaven v letech 1727 – 1728 knížetem Lichtenštejnem. Dříve zde stál gotický kostel, některé bohatě profilované fragmenty ostění vstupu byly nalezeny při izolování zdiva v 80-tých letech. Z té doby je v kostele uchováno torzo kamenné křtitelnice a část profilovaného ostění vchodu, některé prvky jsou zazděny u vjezdu na faru. Svatá Kunhuta byla manželka německého císaře Jindřicha. Na oltářním obraze z r. 1852 je výjev kráčející císařovny po rozžhavených železných plátech, aby čelila obžalobě z nevěrnosti manželovi. Svátek sv. Kunhuty se slaví 3. března, hody se však slaví druhou neděli v září. Roku 1842 byly ve špatném stavu asi 100 let staré varhany, oltář se svatostánkem i kazatelna. 1852 byla pokryta střecha břidlicí na šindelích a kostel i věž nově omítnut. Roku 1847 uhodil do věže blesk a zapálil ji, oheň byl hned uhašen. Na kostele se po celou dobu jeho existence trhalo zdivo, a kostel býval zevně nebo uvnitř opravován: poprvé 1770 brzy po postavení, dále v letech 1790, 1852, 1860, 1870, 1883 a 1905. Velké statické zajištění podbetonováním věže a stažením ocelovými táhly proběhlo po II. světové válce, kolem r. 1950 byla odstraněna klenba v chrámové lodi. Statika zdiva kněžiště se opakovala r. 2003 a stažení klenby s novou omítkou r. 2010. Kamenné schody ke kostelu byly vybudovány r. 1883, další kolem r. 1960 z teracca a ty byly nahrazeny žulovými r. 2009. Boční oltáře Sv. Jana Nepomuckého a P.Marie byly zřízeny 1888 dřevěné, po r. 1950 nahrazeny mramorovými ze zrušených oltářů z kostela v Olomouci. Původní stoleté varhany dosloužily roku 1842. Nové varhany postavil varhanář František Svítil z Nového Města na Moravě a poprvé se na ně hrálo 26. září 1847. Opravovány byly r. 1876, dále r. 1902 s novým měchem, r. 1999 s novou klaviaturou, pedálem, měchem a ventilátorem, naposled r. 2010 po zatečení špatnou střechou. V roce 1998 proběhla celková oprava interiéru. Nápis na klenbě, který musel být v roce 2010 odstraněn, uváděl: „Ke cti Nejsvětější Trojice a svaté Kunhuty v roce Ducha Svatého. Letos generální oprava interiéru – výmalba, osvětlení, nová elektroinstalace, oprava soch a hlavního obrazu, křížové cesty, nový motor varhan. LP 1998 – 21. 11. Papež Jan Pavel II., biskup brněnský Vojtěch Cikrle, farář a děkan slavkovský P. Milan Vavro, kaplan P. Pavel Habrovec, kostelník Stanislav Zeman.“ Vnitřek kostela byl vymalován dříve okrovým odstínem, nová výmalba je v bílé barvě. Opravený křišťálový lustr byl získán z kostela v Šatově. Práce na obnově v r. 1998 byly v hodnotě 95.000,- korun. Do práce při opravě fasády věže a lodi se pustili farníci, většinou důchodového věku, v r. 1999 nákladem 100.000,- korun z dotace okresu. Nátěr je v barvě okrové barvou Paulín. V roce 2001 byl proveden nátěr střechy věže, nové omítky pod věží, hromosvod, digitální hodiny na zvony a obec zařídila nové modré ciferníky. Další velká část prací proběhla v roce 2003. V kněžišti byly přebroušeny schody pro úpravu dlažeb a pod nový oltář. Statické zajištění kleneb kněžiště bylo provedeno firmou Zamazal z Brna. Bylo spojeno se svépomocnými pracemi s odkopáním zeminy kolem kostela a položením izolací, opravou podlahy sakristie a výstavbou tumby oltáře pod svatostánek. Kameníci zadláždili kněžiště mramorem a upravili z původních oltářů nový mramorový oltář a ambon podle nových liturgických stanov. Cena prací za rok 2003 byla 269 tisíc Kč. Opravy v kostele po r. 2000 v hodnotě 130 tis. Kč: Mramorování tumby pod svatostánkem a pozlaceny ornamenty na mramorových oltářích. Byl opraven nátěr sochy P. Marie Lurdské a Božského srdce na bočních oltářích, víko křtitelnice a svícen na paškál. Varhanní měch byl děravý a nepřiměřeně velký, byl pořízen nový a varhany po 7 letech ošetřeny proti červotoči a naladěny. Po roce 2005 se začaly projevovat trhliny v oblasti kůru a klenby presbytáře. U kůru dokonce pokleslo zdivo schodiště a došlo k četným prasklinám klenby kůru a severní chrámové stěny. Důvodem bylo zřejmě zatékání dešťových vod z okapů pod základovou spáru. V roce 2010 byl proto znovu položen podél stěny povrchový betonový žlab, který odvádí dešťové vody kolem celého kostela. Oprava klenby v presbytáři spočívala v odstranění omítky, která byla již zvětralá, odlupovala se a opadávala. Podle průzkumu byla omítka stará přes 200 let a měla několik vrstev maleb. Z původní výmalby se dochovaly dva andílci, které nebylo možné zachránit. Před osekáním jsme je vyfotografovali a části omítky s malbou uschovali na kůru. Cihelná klenba byla v některých místech popraskaná, bylo ji nutno zpevnit systémem kovových prutů, usazených v cementové směsi ve vyfrézovaných drážkách. Nová omítka byla vymalována v bílé barvě. Při příležitosti setkání rodáků v neděli 2. července 2006 požehnal P. Doc. Petr Mareček, kaplan ze Slavkova, při mši svaté v kostele obecní vlajku a znak Obce Nížkovice. Průvod s hudbou, krojovanými stárky, knězem, starostou Petrem Plotěným, zastupiteli obce a věřícími šel s praporem od obecního úřadu do kostela. Již od roku 2000 se pořádá v Nížkovicích Tříkrálová sbírka a pohybuje se kolem 12.000,- Kč.

Fara

Kroniky uvádějí, že fara v Nížkovicích byla již ve 14. a 15. století. Z té doby se zachovaly farská zahrada a několik polí a luk. Fara zanikla asi v 16. století z důvodů rozšíření nekatolického náboženství. Po třicetileté válce byly Nížkovice přifařeny do různých farností v okolí. Na místě nynější fary byl v r. 1692 byt pro kaplana, ale roku 1754 úplně shořel. S velkým trápením byla r. 1755 postavena „chatrná stavba“, neboť po 42 letech byla r. 1797 postavena od základů fara nová, v rozměrech nynější fary. Tato byla r. 1842 „vlhká, popraskaná a na spadnutí, sklep plný vody a zeď ke hřbitovu rozpadlá“, proto byla nákladem náboženského fondu opravena. Studna byla vykopána r. 1850, v tom roce spadla stodola. V r. 1852 byla střechy fary pokryta šindelem, r. 1858 fara znovu opravovaná, neboť stavební práce konané dříve byly provedeny špatně. Další opravy kvůli popraskání zdí byly v r. 1870, ale již 1873 se pukliny znovu projevily. Nová vazba s břidličnou krytinou a postavení nových komínů v r. 1901 bylo sice pro faru vylepšením, ale praskání zdí se opět zvětšovalo. V r. 1908 byly potrhané zdi pobořeny a znova postaveny a staženy ocelovými táhly. Podlahy, stropy a okna byly nové. Jak je možné zjistit z pečlivě vedených kronik, fara je postavená na slínovém podloží a z těchto důvodů se zdivo stále trhá. V roce 1998 byla fara opět v žalostném stavu, potrhaná a vlhká, po několika desetiletích obývání nájemníky „vybydlená.“ Po skončení nájmu začaly v roce 1999 opravy vyklízením prostor a zbouráním chatrných hospodářských stavení. Na farní radě ve Slavkově bylo s farní radou Nížkovice dohodnuto, že faru převezme do dlouhodobého nájmu slavkovská farnost, která ji opraví a bude ji využívat pro účely pobytů pro děti, mládež a rodiny v rámci soustředění nebo táborů. V roce 2003 byly opraveny okapy, nově položeny krovy a vystavěna opěrná zeď. R. 2004 byly opraveny omítky, podlahy, elektroinstalace, nová okna, vyklizena půda a opraven záklop, většinou v brigádnické pomoci mládeže ze Slavkova a místních farníků. V opravách interiéru, nové fasádě přední strany, ohradního plotu a bourání přístřešků ve dvoře se pokračovalo 2005, vše v brigádnické pomoci mládeže ze Slavkova a místních farníků. Fara byla po dohodě farní rady ve Slavkově s farní radou v Nížkovicích pronajata v říjnu 2006 slavkovské farnosti pro prázdninové pobyty dětí, mládeže a rodin s dětmi. Od roku 2008 pokračovaly opravy na fasádě a oknech ze dvora, dále vstupní dveře, zateplení podkrovní místnosti a instalace ústředního vytápění, dokončení palubek v podkroví, sociálního zařízení, podlah v přízemí a úprava plochy dvora. Výdaje činily přes 220 tis. korun.

Kněží působící v Nížkovicích

1692 – 1708 Jan Němec, první duchovní správce, později farář v Křižanovicích.

1708 – 1720 Jakub Němec, později farář ve Vážanech u Rousínova.

1720 – 1721 František Fischer, později administrátorem ve Slavkově.

1721 – 1725 Maxmilian Lang, později farář v Zábřehu.

1725 – 1728 Jan Schust, za něho se začal stavět v r. 1727nynější kostel, stal se kaplanem v Brně na Petrově.

1728 – 1732 Tobiáš Vaculík, za něho byl dostavěn v r. 1728 kostel, odešel do Hukvaldů.

1732 – 1743 Tomáš Javorek, později farář v Lednici.

1743 – 1752 Michael Partsch, později farář v Medlově a potom v Hustopeči.

1752 – 1758 Ignác Mareš, za něho fara lehla popelem, s nesnázemi postavil novou faru, zemřel v Nížkovicích 22. dubna 1758 ve věku 49 let.

1758 – 1761 František Šimeček, později farář v Čejkovicích.

1761 – 1773 Jan Kubík, zemřel v Nížkovicích 1. února 1773 ve věku 66 let.

1773 – 1785 Florian Hein, zvelebil farní zahradu a postavil hospodářské budovy, později farář v Brankovicích.

1785 – 1792 Václav Vartiník, opsal matriky pro Nížkovice a dopsal kroniku do své doby, zemřel 1. září 1792, byl 19 let knězem.

1792 – 1804 Václav Richter, stavba fary nynějších rozměrů mu zřejmě zkrátila život, zemřel v Nížkovicích 28. dubna.

1804 – 1809 Jan Škareda, později kaplan v Neslovicích. 1809 – 1810 Václav Stříž, později kaplan v Ochozu.

1810 – 1814 Ignác Hlávka, zemřel v Nížkovicích.

1814 – 1823 Rudolf Kies, později kaplan v Archlebově.

1823 – 1842 Anton Novák, za něj zemřelo r. 1831 v Nížkovicích 41 lidí na choleru, zemřel v Nížkovicích 7. prosince 1842.

1842 – 1862 Josef Svoboda, měl u sebe nemocného bratra kněze, od r. 1859 první samostatný farář v Nížkovicích, zemřel v Nížkovicích 11. února 1862 ve věku 60 let, pohřben v kněžském hrobě v Nížkovicích.

1862 – 1866 František Millim, pro nemoc měl kaplana Floriana Šemoru do r. 1863, později farář v Rakvicích.

1866 – 1872 Josef Spanhel, později farář Kostelní Myslová.

1872 – 1900 Anton Konstmühller, působil zde nejdéle, 28 roků, pořídil mnoho věcí do kostela, r. 1900 odešel na odpočinek k příbuzným do Hulína, kde zemřel 10.1.1902.

1900 – 1916 Anton Rosenberg, autor spisku „Farní osada Nížkovice“ z r. 1909. 1916 – 1927 Karel Keprda, nar. 1882, zemřel 1958.

1927 – 1934 František Bajar.

1935 – 1942 Cyril Malý, nar. 1904, od 1939 farářem, zemřel 1942.

1942 – 1946 Alois Boček.

1947 – 1964 František Kučera, nar. 1913, zemřel 1964.

Z Kobeřic a ze Slavkova dojížděli:

1935 Vojtěch Kirchner ze Slavkova.

1946 – 1947 František Planita z Kobeřic.

1964 – 1977 Josef Klusáček z Kobeřic, později farář v Březí u Mikulova, zemřel 2004 v Břeclavi.

1977 – 1981 Bohuslav Bláha z Kobeřic, nyní farář v Ořechově u Brna. Tamtéž zemřel.

1981 – 1990 Josef Daněk z Kobeřic, salesián, nyní farář v Brně – Žabovřeskách. Tamtéž zemřel.

1990 – 1993 Jan Pavlů z Kobeřic, později farář v Dubňanech, zemřel 5. května 2006 ve věku 45 let.

1993 – 1994 Stanislav Forst ze Slavkova, později farář ve Studené.

1994 – 1997 Petr Vrbacký, děkan ve Slavkově, později farář u sv. Tomáše v Brně.

1997 Josef Chyba, děkan ve Slavkově, později farář v Dubňanech a děkan v Telči.

1998 – 2006 Milan Vavro, farář a děkan ve Slavkově.

2006 – Oldřich Divácký, administrátor, strahovský premonstrát, dojíždí ze Slavkova.

Služby v kostele Kostelníci:

1945 - 1975 Antonín Ondráček

1975 - 1980 Knor

1980 - 2005 Stanislav Zeman

2005 - Rupert Novák a Karel Čumba, pomáhá Václav Brzobohatý

Varhaníci:

Miloš Jeřábek

Jan Marek

Oldřich Divácký (dojížděl ze Slavkova)

Radoslav Brzobohatý (od r. 1998)

Zpěvačky na kůru:

Josefa Hrbáčková, Věra Chlápková, Anežka Hortvíková, Dobromila Mazalová, Ludmila Šujanová, Věra Kamínková.

Hřbitov

Hřbitov býval vždy jako dosud kolem kostela. Býval však asi dříve i na části nynější stavební plochy fary a zahrádky, poněvadž při kopání se v zemi našly kosti i medailonky s obrázky, které byly dávány do rakví. Z kněží, kteří zde působili, byli na hřbitově pohřbeni: Ignác Mareš + 1758, Jan Kubík + 1773, Václav Martiník + 1792, Václav Richter + 1804, Ignác Hlávka + 1814, Anton Novák + 1842, Josef Svoboda + 1862. Na kněžském hrobě jsou nyní uvedena jména Josef Svoboda 1802 – 1862, Cyril Malý 1904 - 1942, Karel Keprda 1882 - 1958, František Kučera 1913 – 1964 (kromě J. Svobody zde ostatní nejsou pohřbeni). Mešní nadace připomínají Ignáce Mareše, Ignáce Hlávku a Josefa Svobody. Z učitelů jsou zde pochováni: Josef Zbořil + 1793, Frant. Havlíček + 1806, František Bárek + 1810, Tomáš Otomanský + 1829, Kajetán Ondráček + 1835, Jan Kočí + 1883.

Napsal: P. Mgr. Milan Vavro, děkan ve Slavkově u Brna. Prameny: Hausprotokoll, 1816 – 1916 (farní kronika Nížkovice) Anton Rosenberg „Farní osada Nížkovice“ Benediktinská tiskárna, v Brně 1909